OCHUTNÁVKA SAKÉ MAIBIJIN SANQ OD MIKAWA SHUZOJO

Dnešní ochutnávka nás zavede do prefektury Fukui ležící na ostrově Honšů při pobřeží Japonského moře. Tato prefektura je proslulá výrobou brýlí – 90% brýlí v Japonsku má rámečky z Fukui, dále významným archeologickým nalezištěm Kitadani, kde bylo objeveno několik druhů dinosaurů a přírodním termálním koupalištěm, kam se chodí v zimě koupat makakové. Co se týká jídla, je Fukui vyhlášená zejména místním krabem, nudlemi soba, suši z grilované makrely a mým favoritem: smaženým vepřovým řízkem s rýží. A k tomu všemu se přece hodí kvalitní saké.

Mikawa Shuzojo, tradice a regionalita

Sakagura byla založena v roce 1887 ve východní části města Fukui. Majitelem je již po šest generací rod Mikawů a současný ředitel, pan Kinya Mikawa, je zároveň i toji. Mikawa Shuzojo klade velký důraz na tradici a regionalitu, což je mi velmi sympatické. Jako jeden z mála producentů používají pouze rýži z vlastních polí. Vodu pumpují z pramene v hloubce 80 metrů. Narozdíl od většiny ostatních výrobců nenakupují kvasinky distribuované Japonskou spoležností pro vaření alkoholu (Brewing Society of Japan), ale spoléhají se na divoké kvasinky žijící v trámech továrny, které dodávají saké jedinečný charakter a nevypočitatelnost. Z tohoto důvodu má každý rok saké mírně odlišnou chuť. Pan Mikawa je patřičně hrdý na tradiční vybavení, které dosud užívají a které podle něj dodává saké neopakovatelný charakter.

Tradiční nástroje

Mikawa věří, že pro kvalitu saké je velmi důležitá struktura uvařené rýže. Na výrobu koji by měla být uvařená rýže tvrdá na povrchu a měkká uvnitř, aby mohla plíseň dobře prorůstat do zrna. Toho pan Mikawa nejlépe docílí pomocí zařízení zvaného wagama. Wagama je tradiční velkokapacitní konev na vodu. Přímo pod ní se rozdělá oheň a na ni se umístí koshiki – tradiční dřevěná nádoba s rýží. Koshiki má ve dně díru, kterou může procházet pára. Jakmile voda ve wagamě začne vřít, pára stoupá dírou do koshiki a rýže uvnitř se vaří. Oproti moderním kotlům, je při použití wagamy proces ohřevu delší o celou hodinu, ale právě díky pomalému zahřívání koshiki nedochází ke kondenzaci páry a následnému rozmočení rýže.

Tradiční wagama, kde se vaří rýže na saké.
V Mikawa Shuzojo jsou patřičně hrdí na wagamu, ve které vaří rýži pro celou produktovou řadu. Fotografie od Mikawa Shuzo

K lisování saké používají funu – tradiční lis z třešňového dřeva. Sládci ručně rozdělí moromi do látkových vaků, které vyrovnají v několika vrstvách do lisu. Následně je svrchu aplikován tlak a saké vytéká, zatímco usazeniny zůstávají v pytlích. Tento proces lisování trvá 3 dny.

Maibijin SanQ, netradiční saké

Maibijin je v překladu „tančící kráska“ a Mikawa Shuzojo tak pojmenovali značku svých saké. SanQ je slovní hříčka a znamená „thank you“ a je to hlavně poděkování kvasinkám, které žijí v sakaguře. Maibijin SanQ je vše jen ne běžné saké. Jedná se o junmai (pouze z rýže a vody), yamahai (více v našem článku o zákvasech), muroka (nefiltrované), nama (nepasterizované), genshu (neředěné vodou), funa-shibori (lisované ve funě) a kvašené s použitím divokých kvasinek, které volně žijí v sakaguře.

Láhev Maibijin SanQ saké.
Tančící kráska SanQ je vše jen ne obyčejné saké. Fotografie od Misaké

Základní technické parametry saké jsou: odrůda rýže Gohyankumangoku, stupeň leštění rýže 60%, SMV -16 (sladké), kyselost 6,2 (kyselé).

Barva, vůně, struktura a chuť saké

Ihned po nalití nápoje do sklenice mě překvapila výrazná žlutá barva. Ta bývá charakteristická pro saké, které nebylo filtrované aktivním uhlíkem. Už podle barvy lze usoudit, že tohle bude hutné a komplexní saké s výraznou osobností. Aroma není intenzivní, ale je příjemné. Můžete ucítit vařenou rýži, ocet, med, jogurt a náznaky lékořice a dřeva. V ústech se zdá SanQ poměrně husté a můžete ucítit jemné perlení nepasterizovaného saké. Na první dobrou vás ohromí intenzivní kyselinka. Jakoby jste kousli do zeleného jablka. Vše, co cítíte je hravost chutí yamahai a asertivní kyselost, kterou se nenápadně začne prolínat jemná sladkost a následují další vrstvy chutí. Saké má skvělý balanc. Co se týká chuťových složek, tak můžete zachytit jablka a švestky, nádech ovocného octu a jedlé kaštany, hlouběji potom rýžové víno šao-sing, kávu či ječmenný čaj.

Dojem

Řada Maibijin se vyznačuje vysokým obsahem kyselin a silným umami. Může vám připomenout méně sladké umeshu. Díky vysoké aciditě má saké poměrně čistou dochuť, což je vzhledem k jeho základním charasteritikám překvapivé. Ohřáté může chutnat jako pomelový čaj s medem. SanQ je saké s velmi silnou přítomností ihned po prvním doušku. Pokud nejste předem připraveni, může vás hodně překvapit. Čím více ho vypijete, tím se chuť zakulacuje. Je to unikát, který se liší se od většiny běžně dostupných produktů.

Zlatavá barva saké Maibijin SanQ
SanQ má krásně zlatavou barvu. Fotografie od Misaké

SanQ se hodí k těžším pokrmům s výraznější chutí, například k pečenému masu, grilovaným jídlům nebo čínské kuchyni, protože má bohatou chuť a je kyselejší. Díky jeho silnému charakteru ho lze popíjet i samotné s přáteli během celého večera. Vhodné pro každé roční období, studené v létě a teplé v zimě. SanQ, Mikawa Shuzojo! Kanpai!

JAKOSTNÍ KATEGORIE SAKÉ

  • Kategorie saké jsou determinovány hlavně úrovní zpracování základních surovin
  • Seimai-buai udává, kolik procent z hmotnosti zrnka původní hnědé rýže po vyleštění zůstalo pro výrobu saké
  • Junmai-shu je vyrobeno pouze z rýže a vody
  • 80% saké na trhu obsahuje přidaný alkohol
  • Výroba ginja a daiginja je technologicky náročnější a delší
  • Vyšší jakost znamená technologicky náročnější výrobu, nikoli lepší či chutnější saké
Různé druhy saké od výrobce jménem Harushika
Produktová řada Harushiky, fotografie od Jack Zalium

Obsah dnešního příspěvku je informačně i terminologicky velmi výživný, a proto se ho pokusím patřičně předžvýkat a naservírovat v co možná nejstravitelnější podobě. Dnes vám představím základní kategorie saké, se kterými se lze na trhu běžně setkat. Některým věnuji prostoru více, jiným méně, ale nic se nebojte, mám v plánu o jednotlivých typech blíže pojednat v samostatných příspěvcích.

Seimai-buai je zásadní pro určení kategorie saké

Pro klasifikaci saké je zcela klíčovou veličinou takzvané seimai-buai, a protože na něj v následujícím textu narazíte vícekrát, bude nejlepší, když ho vysvětlím hned teď na začátku. Hnědá (neloupaná) rýže se až na výjimky při výrobě saké nepoužívá a je třeba ji zpracovat na rýži bílou, která dobře absorbuje vodu, lépe se rozmáčí a snadněji do ní proroste plíseň koji. Hodnotu, na kterou byla hnědá rýže vyleštěna, nazýváme seimai-buai a říká nám, kolik procent hmotnosti původní rýže po vyleštění zůstalo. Například seimai-buai 70% znamená, že 30% zrna bylo odemleto, než bylo použito na výrobu saké.

Seimai-buai 35%
Seimai-buai 35%, fotografie od Charles Monaco
Junmai vs. aruten

Úplně nejjednodušeji lze saké rozdělit na junmai a aruten. Přívlastek junmai znamená „čistě z rýže“ a říká, že během výroby nebyl přidán alkohol. Junmai saké je tak vyrobeno pouze z rýže a vody s pomocí mikroorganismů a veškerý alkohol, který obsahuje, vznikl kvašením rýže. Aruten naproti tomu označuje saké, během jehož výrobního procesu bylo do moromi přidáno určité množství čistého alkoholu. Konzumní líh patří mezi povolené složky, jejichž hmotnost dohromady nesmí převyšovat 50% hmotnosti bílé rýže, která byla na saké použita. Přidává se v poslední fázi kvašení asi den nebo dva před lisováním.

Zhruba 80% všeho saké na trhu obsahuje čistý alkohol. Ten se nepřidává proto, aby bylo saké silnější, protože nakonec se stejně ředí na obvyklých 14 – 16%. V minulosti se přidával alkohol proto, aby bylo saké stabilní a nezkazilo se, později ve válečných a poválečných letech proto, aby se zvýšily výnosy a spotřebovalo méně rýže a dnes proto, aby bylo saké voňavější a jemnější, protože etanol váže aromatické komponenty. I jakostní třídy saké jako ginjo nebo daiginjo jsou aruten.

Stolní vs. prémiové saké

Futsu-shu v překladu znamená „běžné saké“. Jedná se o saké určené pro každodenní konzumaci, které nespadá do žádné z prémiových kategorií a nabízí skvělý poměr cena-výkon. Futsu-shu bych určitě nenabídl návštěvě, ale rád si ho dám po práci s kolegy. Tento nápoj lze pořídit ve večerce, trafice nebo v automatu na nádraží. Prodává se často jako krabičák, v plechu nebo v praktických zapečetěných skleničkách o obsahu 180 ml, které lze pohodlně konzumovat ve vlaku či metru při cestě z práce nebo ze služební cesty. Futsu-shu pije v Japonsku každý a tvoří 65% všeho saké na trhu.

Minimální seimai-buai není stanoveno a často se používá stolní rýže nižší kvality. Přidává se větší množství čistého alkoholu a další složky jako sladidla nebo kyselidla. Mezi jeho přednosti patří nízká cena, snadná dostupnost a praktické balení. Na futsu-shu není nic špatného, je to chutné saké, kterým se nejeden rád opojí, aniž by musel utratit majlant.

Požadavky pro označení jako prémiové saké

Aby mohlo být saké označeno jako prémiové, musí splnit všechny následující požadavky. Použitá rýže musí být certifikovaná. Pokud byl přidán alkohol, tak seimai-buai musí být alespoň 70% a množství přidaného alkoholu nesmí převýšit 10% hmotnosti bílé rýže. Minimálně 15% rýže musí být použito na koji. Jestliže jakýkoli z těchto požadavků nesplňuje, je označeno jako futsu-shu. Když si například někdo dá tu práci a omele rýži na 30%, na koji použije celou třetinu veškeré rýže, nepřidá žádný alkohol, ale použije rýži nižší kvality, která nemá certifikát, tak skončí stejně jen s futsu-shu.

Futsu-shu cup saké
Futsu-shu v praktické zapečetěné sklenici, fotografie od Misaké
Junmai-shu a honjozo-shu

Třicátá léta dvacátého století přinesla vertikální mlýny na rýži a leštění rýže se postupně stalo natolik důležitou složkou výrobního procesu, že se podle něj začala stanovovat jakost saké.

Junmai-shu neboli junmai je saké vyrobené pouze z rýže a vody. Minimální seimai-buai pro junmai-shu bývávalo 70%. Tento požadavek byl zrušen s odůvodněním, že i z rýže vyleštěné na 80% lze vyrobit skvělé saké. To je sice pravda, hlavním důvodem pravděpodobně ale bylo lobování velkých producentů, kteří nechtěli vyhazovat 30% rýže, ale zároveň chtěli jejich produkt označovat jako junmai-shu. Junmai-shu bývají méně aromatická a robustní. Mívají bohatou chuť se spoustou umami.

Pro honjozo-shu neboli honjozo musí být rýže omletá alespoň na 70% a přidaný konzumní líh nesmí přesáhnout 10% hmotnosti bílé rýže. Honjozo bývá voňavější než junmai-shu, většinou je čisté, suché, lehké a osvěžující.

Tokubetsu neboli speciální

Tokubetsu honjozo a tokubetsu junmai jsou vyšší třídy obou výše uvedených druhů saké. Tokubetsu znamená „extra“ nebo „speciální“. Aby honjozo nebo junmai mohlo být označeno jako tokubetsu, musí mít buď seimai-buai minimálně 60% (tedy jako ginjo) nebo jiný odlišující rys, který musí být uveden na etiketě. Jedná se o velmi vágní definici. V drtivé většině případů je timto zvláštním rysem použití pouze jedné odrůdy saké rýže (saka-mai), třeba Yamada Nishiki.

Ginjo-shu, saké z vysoce leštěné rýže

V osmdesátých letech dvacátého století už byla technologie výroby saké tak pokročilá, že bylo možné obrousit 50 a více procent rýžového zrna. Na trh začaly přicházet první ginjo-shu a daiginjo-shu. Ginjo-shu, jak se souhrně nazývají tato super prémiová saké, se vyznačují silnou ovocnou nebo květinovou vůní a komplexní chutí. Výroba ginja a daiginja je technologicky náročnější a delší. Nejen že je potřeba nejdříve z rýže odemlýt nejméně 40% hmoty, ale kvašení při nižších teplotách trvá až 35 dnů, což je o týden až dva déle než u jiných druhů saké.

Ginjo-shu je saké, které bylo vyrobeno z vody, rýže vyleštěné alespoň na 60% původní hmotnosti a malého množství konzumního lihu. To znamená, že alespoň 40% rýže bylo odemleto. Pokud nebyl použit čistý alkohol, jedná se o junmai ginjo-shu. Ginjo bývá vysoce aromatické, rafinované a elegantní.

Daiginjo-shu, ještě více ginjo

Daiginjo-shu znamená ještě více ginjo a platí pro něj, že rýže musí být vyleštěna na polovinu původní hmotnosti a méně. Pokud při výrobě nebyl použit čistý alkohol, jedná se o junmai daiginjo-shu. Daiginjo bývá ještě aromatičtější a delikátnější než ginjo. Jelikož nejméně 50% rýže bylo před výrobou ztraceno a kvašení při nízkých teplotách trvá až 5 týdnů, tak je pochopitelně velmi drahé.

Říká se, že 40% je hraniční hodnota seimai-buai a že cokoli pod 40% již na chuti a kvalitě výsledného saké nic neovlivní. Nicméně, na trhu lze běžně najít daiginjo-shu z rýže vyleštěné na 23% původní hmotnosti. Existují i extrémní případy s rýží leštěnou na 1% a dokonce 0% původní hmotnosti! O tom si povíme jindy.

Honjozo, junmai, daiginjo
Zleva: honjozo, junmai, daiginjo, fotografie od Misaké

Mějte na paměti, že jakkoli se ginjo a daiginjo tváří jako lepší a kvalitnější saké, tak vyšší kategorie znamená technologicky náročnější zpracování, ne lepší či chutnější saké. Já sám mám junmai-shu z méně leštěné rýže raději než daiginjo, protože má robustnější chuť, větší charakter a více umami, zatímco daiginjo většinou chutná téměř stejně jako všechna ostatní daiginja na trhu. V dalším příspěvku se podíváme na druhy saké, které jsou měné často k vidění.