SAKÉ ETIKETA

  • Saké si nikdy nenalévám sám, ale počkám, až mi druhý nalije
  • Když mi někdo nalévá saké, pohárek uchopím do obou dlaní a jdu nalévajícímu vstříc
  • Nedotýkám se lahví sklenice či kalíšku
  • První přípitek se zvoláním „kanpai!“ je velmi důležitý
Přípitek se saké.
Kanpai! Fotografie od Dylan Fogarty-MacDonald
Japonsko je země nasáklá tradicí a zvyky

Saké etiketa je téma, které mě nejenom baví, ale navíc se hodí i pro praktický život. Japonsko je země nasáklá tradicemi a prostoupená společenskými normami, které se točí hlavně kolem vyjádřování respektu k druhým. Často nás může stresovat představa, že se v určité situaci zachováme nesprávně nebo dokonce nedej bože někoho urazíme. O to snadněji to jde v zemi, kde není slušné smrkat ani do kapesníku nebo si povídat ve vlaku.

Před několika lety jsme s partnerkou navštívili vyhlášenou restauraci, která se nachází ve staré samurajské čtvrti v Kjótu. Jednalo se o velmi malý podnik, který je vyhlášený skvělým suši. Měli tam dohromady asi 6 míst na baru, za kterým připravoval jídlo suši šef, a dále už jen dva menší stoly. Jídlo bylo výborné, ale atmosféra byla velmi formální a my se nemohli zcela uvolnit. V jedné chvíli nám přinesli na stůl nádobu s tekutinou a my nevěděli, k čemu je určená. Jestli k pití, k opláchnutí hůlek nebo rukou, či k něčemu zcela jinému. Tak jsme se jí raději ani nedotýkali. Přiznám se, že doteď si nejsme jistí, ale máme určitou teorii.

Co se týká stolování a alkoholu, tak v některých zemích bývá zvykem, ťuknout si s první sklenicí, jinde si ťukají s každou a někde se jeden nenapije, dokud ho druhý nevyzve. Jaká je saké etiketa v Japonsku? Pomineme formální události jako jsou například svatby a podíváme se na situace, které vás mohou potkat v každodenním životě.

Suši restaurace.
Kuchař připravuje suši. Fotografie od Misaké
Saké si nikdy nenalévám sám

Asi nejdůležitějším pravidlem je, že saké si nikdo nenalévá sám. Vždy vyčkáváme, až nám někdo nalije. Stejně tak je slušné nalít spolustolujícím, pokud mají prázdný pohár. V případě, že mám dopito a chtěl bych doplnit, tak se toho hlasitě nedožaduji, ale chopím se lahve a začnu nalévat lidem kolem. Nebude trvat dlouho, než někdo z nich zkontroluje i obsah mé sklenice a s radostí mi ji doplní po okraj. Pokud již nemám zájem pokračovat v konzumaci alkoholu, nechám si sklenici z 80% – 90% plnou. To bude signálem pro ostatní, že není potřeba dolévat.

Jedná se o velmi praktický zvyk, který poslouží k prolomení ledů mezi lidmi, co si nejsou příliš blízcí. Představte si, že jste na firemní večeři a kolegy u stolu moc neznáte. Než je všechny obejdete a nalijete jim, tak jste právě dostali možnost se s každým seznámit a zapříst hovor. Obdobně, když sedíte u stolu s vysoce postaveným šéfem, se kterým se běžně v práci nepotkáváte, tak vám možnost nalít mu saké dává příležitost zahájit hovor a představit se.

Nenechávám se pouze pasivně obsluhovat

Ve chvíli, kdy mi někdo nalévá saké, tak se neopírám s rukama založenýma na prsou a nenechávám se pouze pasivně obsluhovat, nýbrž uchopím pohárek (ideálně oběmi dlaněmi) a natáhnu se, abych se jakoby v půli cesty setkal s nalévajícím.

Pokud mi bylo nalito, tak pohárek ihned nepokládám, ale krátce saké ocením. Můžu si čichnout, jemně smočit rty či usrknout, a potom teprve kalíšek položím. Opět tím dávám najevo, že pouze pasivně nepřijímám.

láhev držím oběma rukama a nedotýkám se hrdlem sklenice

Pro nalévajícího platí, že láhev drží oběma rukama a při nalévání se nedotýká hrdlem lahve pohárku nebo sklenice. Jednak z hygienických důvodů a jednak také proto, že lidé či restaurace mnohdy prezentují velmi drahé nádobí a mohli bychom jim ho poškrábat či uštípnout. Nedivte se, když vás v nóbl restauraci číšník požádá, abyste si sundali prsten. Může to být proto, že vám podává saké do guinomi, které vyrobil hrnčířský mistr, který patří mezi živoucí kulturní dědictví v Japonsku. Více o guinomi a dalších typech sklenic na saké se můžete dočíst v tomto příspěvku.

Nalévání saké z tokkuri do guinomil
Při nalévání saké se nesmíme hrdlem lahve dotýkat pohárku. Fotografie od Malmaison Hotels
Kanpai!

První přípitek je velmi důležitý. Zajistí, že jsou všichni naladěni na stejnou notu a položí kvalitní základy pro wa (společenskou harmonii). Je důležité, aby si všichni připíjeli stejným nápojem. Není slušné poručit si pivo, když si všichni budou připíjet se saké. V klidu vyčkám, až budou mít všichni zúčastnění nalito a po společném výkřiku „kanpai!“ se napiju. Pokud někdo pronáší k přípitku i slavnostní řeč, je slušné během proslovu držet nádobu se saké v lehce zdvižené ruce a napít se až po skončení proslovu a pronesení „kanpai!„.

Jak se s postupujícím večerem a zvyšující intoxikací povolují kravaty a na košilích přibývá skvrn od tuku, tak se uvolňují i společenská pravidla a správná saké etiketa pomalu ale jistě ustupuje do pozadí.

RÝŽE, JEDINÁ FERMENTOVATELNÁ SLOŽKA SAKÉ

  • Saké rýže se od stolní rýže fyzicky liší. Má větší zrno a škrob se koncentruje ve středu, zatímco ostaní látky se koncentrují při okraji
  • Dnes existuje asi 100 odrůd saké rýže
  • Matný střed rýžového zrna, kde je koncentrován škrob, se nazývá shinpaku
  • Nejpopulárnější odrůdy saké rýže jsou Yamada Nishiki, Gohyakumangoku, Miyama Nishiki, Omachi
Rýžové pole před sklizní
Rýžové pole před sklizní, fotografie od Misaké

Když se ptám lidí na saké, tak 99,9% procent z nich jako první napadne, že se vyrábí z rýže. Ano, dalo by se říct, že saké je vyrobeno z rýže a vody. Nic dalšího kromě působení mikroorganizmů nepotřebujete. Dnes výrobci sice kvasinky a plíseň koji přidávají, nicméně za dávných časů se mikroorganismy do směsy rýže a vody dostaly samy ze vzduchu.

Dělení rýže

Rýži můžeme rozdělit na rýži africkou a rýži setou (asijskou). Rýže setá se dále dělí na rýži setou indickou, javánskou a japonskou. Japonská má nejkulatější zrna, indická nejpodlouhlejší a javánská je pak něco mezi. Rýže setá japonská má množství odrůd z nichž asi 100 je vhodných pro výrobu saké. Tyto se souhrně nazývají shuzo koteki mai (rýže vhodná pro výrobu alkoholu) či familiérně sakamai (saké rýže). Asi 5% objemu vypěstované rýže v Japonsku tvoří sakamai, zbytek je rýže stolní.

Asi vás teď zajímá, jestli lze ze stolní rýže vyrobit saké a nebo jestli lze saké rýži jíst. Stolní rýže sice nemá vlastnosti ideální pro výrobu saké, ale existuje několik velmi dobrých saké, které se vyrábí z Koshihikari či jiné rýže určené ke k jídlu. Navíc podstatné množství futsushu (více o stolním saké zde) používá pro výrobu stolní rýži, protože je levnější. Sakamai je samozřejmě úplně perfektně jedlá, ale chutí se stolní rýži zdaleka nevyrovná.

Rozdíl mezi saké rýží a stolní rýží

Sakamai se od stolní rýže fyzicky liší. Má větší zrno, škrob je koncentrován ve středu zrna, zatímco ostatní látky se nacházejí při okraji. Rostlina je vyšší, kvůli čemuž se snadno láme. Pěstuje se ve vyšších polohách, protože větší rozdíly mezi noční a denní teplotou napomáhájí tvorbě škrobu. Vyšší nároky na pěstování se podepisují na nižším výnosu a vyšší ceně saké rýže.

Rýžový klas, fotografie od Misaké
Rýžový klas, fotografie od Misaké

Zásadní roli pro výrobu saké hraje tak zvané shinpaku (bílé srdce). Shinpaku nazýváme matný střed rýžového zrna, kde se koncentruje škrob. Škrob je třeba rozbít na cukry a ty potom přeměnit na alkohol. V okrajových vrstvách zrna se nachází tuky, lipidy, proteiny, minerály a vitamíny, které jsou sice chtěné ve stolní rýži, ale v saké produkují nežádoucí chutě. Proto musíme rýži před výrobou saké leštit zpravidla na 70% a méně. Čím větší a zřetelnější shinpaku, tím snadněji lze rýži vyleštit a maximalizovat poměr škrobu.

Odrůdy saké rýže

Dnes existuje zhruba 100 odrůd saké rýže. Ty byly většinou postupně vyšlechtěny, ale můžeme najít i původní. Na rozdíl od vína, zvolená odrůda rýže má velmi malý vliv na chuť výsledného saké. Zásadní vliv má způsob zpracování rýže a dílčí kroky zvolené během výrobního procesu. V čem spočívají výhody sakamai pro výrobu saké? Kromě vysoké koncentrace škrobu ve středu zrna také v tom, že se během celého výrobního procesu chová předvídatelně. Nejpoužívanější odrůdou je Yamada Nishiki, které se přezdívá král saké rýže. Je to právě proto, že je velmi předvídatelná, dobře se s ní pracuje a produkuje stabilní výsledky. Mezi další populární sakamai patří Gohyankumangoku, Miyama Nishiki nebo třeba Omachi.

Příklad saké ze stolní rýže
Kizakura Junmai vyrobené ze stolní rýže Koshihikari, fotografie od Misaké
Role rýže ve výrobě saké

Co se s rýží během výroby saké děje? Nejdříve se vyleští, abychom se zbavili co největšího množství nežádoucích látek a zůstal nám pokud možno co nejčistší škrob. Potom je třeba rýži omýt, abychom se zbavili prachu, který na ní po leštění zbyl. Omytá rýže se namáčí, aby pojala potřebné množství vody a nakonec se vaří v páře, aby byla na povrchu tvrdá a uvnitř měkká. Menší část uvařené rýže jde na výrobu koji a zbytek jde do kvasné směsi a do zákvasu.

V budoucnu si povíme také o jednotlivých odrůdách saké rýže.