OCHUTNÁVKA SAKÉ KUROMATSU KENBISHI

Pro první letošní ochutnávku jsem si vybral legendární Kuromatsu od Kenbishi Shuzo. Kenbishi je druhý nejstarší výrobce saké na světě. A patrně mu patří i nejstarší dosud používané logo v Japonsku. Bylo založeno roku 1505 a po více než 500 let produkuje prvotřídní saké.

Suché saké z Nady

Kenbishi Shuzo bychom našli v prefektuře Hyogo v oblasti Nada. Zde je největší koncentrace výrobců saké na světě a pochází odsud neuvěřitelná třetina veškerého saké, které se v Japonsku vyrobí. Stejně jako všechny místní sakagury používá Kenbishi pro své saké proslulý pramen Miyamizu. Saké z Nady je obecně sušší, méně aromatické a hrubší.

Během posledních pěti set let si Kenbishi vedlo velmi dobře. Dnes vyrábí saké ve čtyřech sakagurách a disponuje lahvovací linkou, která chrlí 300 lahví za minutu. V Kenbishi si zakládají na tom, že chuť saké zůstává autentickou a že Kuromatsu, které si koupíte dnes, chutná stejně jako Kuromatsu vyrobené před padesáti lety. Až vám za deset let někdo nalije skleničku saké, Vy se napijete a řeknete si: no jo, staré dobré Kuromatsu.

Tradiční chuť má přednost před pokrokem

Toho v Kenbishi Shuzo dosahují dvěma způsoby. Jednak mají v týmu mistra míchače, který z tanků vykvašených ve všech čtyřech sakagurách namíchá konečný produkt tak, že chutná jako jejich klasické saké. A jednak tak, že jakékoli inovace, které mají vliv na chuť, zavrhnou. Zákvas a kvasnou směs připravují v moderních smaltovaných kádích, ale rýži vaří v dřevěné koshiki. Před pár lety zakoupili automatický stroj na výrobu koji, ale protože saké při jeho použití nechutnalo správně, tak mašinu odstavili a nadále vyrábějí koji tradiční ruční metodou v dřevěných krabicích. Zákvas připravují tradičním způsobem yamahai, používají své vlastní kvasinky a teplotu směsi regulují cedrovými kýbli s teplou vodou.

Kenbishi zaměstnává řemeslníky a podporuje tradiční japonská řemesla. Fotografie od Kenbishi Shuzo.

Protože poslední japonský mistr bednář, který vyrábí kádě na výrobu saké, oznámil brzký odchod do důchodu a sesypalo se na něj takové množství objednávek, že to nestihne ani náhodou vyrobit, tak se v Kenbishi rozhodli, že zaměstnají a nechají vyučit vlastní tým bednářů, kteří budou opravovat a vyrábět nové vybavení přímo v sakaguře.

Kuromatsu

Typ honjozo yamahai, odrůda rýže Yamada Nishiki a Aiyama, stupeň leštění rýže 60%, SMV + 0,5 (polosuché), kyselost 1,7 (vyšší), kvasinky vlastní, obsah alkoholu 17%.

Na etiketě se vyjímá ikonické logo, které existuje již více než 500 let. Fotografie od Misaké.

Kuromatsu znamená Černá borovice a v Japonsku symbolizuje dlouhověkost. Jedná se o honjozo, tedy saké s přidaným čistým alkoholem. Nečekejte žádné voňavé nebo ovocné saké, jak je poslední dobou v módě, tohle je stará škola. Barva je slámově žlutá, protože saké není tolik filtrováno aktivním uhlíkem. Aroma má nižší intenzitu, můžeme cítit vařenou rýži, javorový syrup, banány, stopy kakaa či nugátu.

Saké je husté a sametové. Chuť je bohatá a plná, s výrazným umami, kyselinkou i sladkostí, které jsou spolu v dokonalé harmonii. V chuti dominuje sladkost rýže a zemitost alkoholu. Můžete zachytit rýžový nákyp, kakao, creme brulee nebo oříšky. Protože byl zákvas připraven metodou yamahai, tak můžete navíc ucítit náznaky divokých chutí jako jsou houby, vlhké listy nebo sójová omáčka.

Kuromatsu má slámově žlutou barvu, je suché a se spoustou umami. Fotografie od Misaké.

Obsah alkoholu je 17%, což je více než je u saké běžně ve zvyku. Nicméně, je velmi pitelné a chutná skvěle i ohřáté. Dobré je, že oproti tradičním 720 ml se Kuromatsu Kenbishi prodává v 900 ml lahvi. Kanpai!

OCHUTNÁVKA SAKÉ YUKI NO BOSHA OD SAIYA SHUZOTEN

Dnešní ochutnávka nás zavede do prefektury Akita ležící na severovýchodě ostrova Honšú v oblasti zvané Tohoku. Západní hranici této prefektury tvoří moře a východní zase hory, které rozhodně netrpí nedostatkem sněhu a medvědů ušatých. Magickou atmosférou zasněžených hor se inspirovali v Saiya Shuzoten a své saké nazvali příznačně Yuki no Bosha – „Zasněžená chajda“.

Saiya Shuzoten, tak trochu netypická sakagura

Saiya Shuzoten bylo založeno v roce 1902 a název vznikl z počátečních slabik příjmení a jména jeho zakladatele Yatara Saita. Dnes je předsedou představenstva již čtvrté pokolení Saitů Senshiro Saito, a jeho syn – Kotaro, je generálním manažerem.

Saiya Shuzoten není ani na japonské poměry typická sakagura. Tvoří ji celkem jedenáct budov včetně knihovny a původního sídla rodiny Saitů, které dnes slouží hlavně jako kanceláře. Sakagura se dělí na západní, centrální a východní kuru a jsou klasifikovány jako hmotné kulturní dědictví. Budovy leží ve svahu a mezi nejspodnější a nejhornější budovou je převýšení 6 metrů.

Noborigura.
Saiya Shuzoten leží ve svahu, fotografie od Saiya Shuzoten.

Je běžnou praxí, že výrobci saké využívají gravitaci a výrobní proces doslova „teče“ z vrchního podlaží směrem dolů. Saiya Shuzoten ale připomíná spíše tradiční vícekomorovou pec na pálení keramiky, tzv. noborigamu, a proto se jí přezdívá noborigura. V nejvýše položené budově se nacházejí leštičky na rýži, odkud vyleštěná rýže proudí do centrální kury, kde se rýže vaří, vyrábí koji a kvasí moromi.

Po vykvašení je moromi transportováno dále do nejníže položených budov, kde byste našli lisy, zrací tanky, lahvovací linku, balírny a kanceláře.

Budovy sakagury v tradičním stylu.
Budovy sakagury patří mezi hmotné kulturní dědictví, fotografie od Saiya Shuzoten.

V blízkosti centrální kury se nachází také studna, odkud se bere voda pro výrobu saké. Voda pochází z místních hor, kde se kumuluje sníh, který taje a stéká do podzemní řeky. Ta je skvělým zdrojem vody nejen pro výrobu saké.

Toichi Takahashi, tak trochu netradiční toji

Vrchní sládek, Toichi Takahashi, působí jako toji od roku 1984 a dnes je jedním z nejopěvovanějších mistrů v saké průmyslu. Pan Takahashi má svérázný přístup k výrobě saké. On sám ho charakterizuje jako cestu co nejmenšího zasahování. Ve svých sedmdesáti letech tvrdí, že čím víc má zkušeností, tím víc se prohlubuje jeho filosofie „nezasahování“. Zatímco mnozí kurabito se soustředěným výrazem a šátkem na hlavě rozprašují plíseň koji na uvařenou rýži rozprostřenou na cedrových stolech, on sype spóry přímo na pás, který přepravuje vařenou rýži.

Toji Takahashi.
Pan Takahashi sype koji přímo do podávacího pásu, fotografie od Saiya Shuzoten.
Saiya Shuzoten používá svůj vlastní kmen kvasinek

Saiya Shuzoten používá vlastní kvasinky, které si šlechtí již 30 let, a které dávají Yuki no Bosha unikátní vůni a chuť. Jedná se o zmutovanou verzi kvasinek, které izolovali z tanků na kvašení saké a po generace šlechtili. Tyto kvasinky mají v domácím prostředí skvělé výsledky a pan Takahashi zjistil, že není třeba kvasnou směs příliš často míchat. V polovině 90. let přestal Takahashi míchat úplně a nechává kvasinky dělat svou práci v poklidu za nízkých teplot. Saké mu vykvasí na 16% – 17% obsahu alkoholu a lahvuje ho bez ředění vodou.

Kmen kvasinek, který si šlechtí v Saiya Shuzoten.
Saiya Shuzoten používá vlastní kvasinky, fotografie od Saiya Shuzoten.
Saké nevaří lidé, ale mikroorganizmy

Takahashiho neortodoxní metody mají plnou podporu vedení s tím, že v Saiya Shuzoten nevaří saké lidé, ale mikroorganismy. Žádné míchání, žádné filtrování a žádné ředění vodou, saké necháváme samo vykvasit svým tempem a konzument ho tak může ochutnat téměř bez zásahu z naší strany.

Aby vytvořili co nejlepší prostředí pro mikroorganismy, přestali postupně při čištění náčiní i prostor používat desinfekční prostředky, díky čemuž se stali prvním certifikovaným organickým výrobcem saké v Japonsku.

Hidden Yamahai

„Skryté yamahai“ je jedním z ikonických produktů řady Yuki no Bosha. Přesto, že se jedná o saké, které využívá zákvas vyrobený metodou yamahai (více o yamahai si můžete přečíst zde), tak jeho chuť je překvapivě čistá. Saiya Shuzoten použilo pro toto saké vlastní kvasinky a lokální odrůdu saké rýže z prefektury Akita. Jedná se o saké, které si opravdu hýčkají.

Láhev Yuki no Bosha Hidden Yamahai.
Yuki no Bosha Hidden Yamahai, fotografie od Misaké.

Základní parametry saké jsou: typ junmai (bez přidání čistého alkoholu), typ zákvasu yamahai, odrůda rýže Akita Sake Komachi a Yamada Nishiki, stupeň leštění rýže 55% (stejně jako jejich jumai ginjo), SMV +3 (suché), kvasinky vlastní, obsah alkoholu 16,5%.

Vůně je květinová, připomíná lilie. Pocit v ústech je smetanový. Smetanovost vyvažuje jemná kyselinka. Saké je trošku sušší. Pokud čekáte divoké chutě, které yamahai často přináší, tak zde je nenajdete. Saké je překvapivě čisté a elegantní. Doporučuji pít při pokojové teplotě.

Junmai Ginjo

Toto saké se pyšní ovocnou vůní, která je tradiční pro třídu ginjo. Můžete cítit tóny ananasu a jahod. Stejně jako vůně i chuť přináší mix ovoce. Saké je velmi jemné. Není ani příliš sladké, ani suché a jako Ariadnina nit se ním táhne jemná ovocná kyselinka. Skvělá harmonie chutí a hloubka. Dochuť je stejně čistá jako v případě výše uvedeného Hidden Yamahai.

Yuki no Bosha Junmai Ginjo nalité ve sklenici.
Yuki no Bosha Junmai Ginjo, fotografie od Misaké.

Specifikace saké jsou: typ junmai ginjo, odrůda rýže Akita Sake Komachi a Yamada Nishiki, stupeň leštění rýže 55%, SMV +1 (lehce suché), obsah alkoholu 16%.

Honjozo

Nakonec se podíváme na honjozo, do kterého se přidává potravinářský alkohol a kvasí se z méně vyleštěné rýže. Toji Takahashi používá i pro honjozo tradiční metodu přípravy zákvasu, yamahai.

Láhev Yuki no Bosha Honjozo.
Yuki no Bosha Honjozo, fotografie od Misaké.

Specifikace saké jsou: typ honjozo (s přidaným potravinářským alkoholem), typ zákvasu yamahai, odrůda rýže Akita Sake Komachi, stupeň leštění rýže 65%, SMV +2 (mírně suché), obsah alkoholu 15%.

Aroma má nižší intenzitu, lze cítit obilí a rýži. Pocit v ústech je sametový a lehký, nicméně chuť je poměrně komplikovaná a tentokrát přináší divokost charakteristickou pro yamahai. Postupně se objevují různé vrstvy, například jogurt, zemitost alkoholu či kyselinka ne příliš nepodobná bílému vínu. Chuť se stává kompaktnější při pokojové teplotě a teplé je toto honjozo výtečné.

OCHUTNÁVKA SAKÉ MAIBIJIN SANQ OD MIKAWA SHUZOJO

Dnešní ochutnávka nás zavede do prefektury Fukui ležící na ostrově Honšů při pobřeží Japonského moře. Tato prefektura je proslulá výrobou brýlí – 90% brýlí v Japonsku má rámečky z Fukui, dále významným archeologickým nalezištěm Kitadani, kde bylo objeveno několik druhů dinosaurů a přírodním termálním koupalištěm, kam se chodí v zimě koupat makakové. Co se týká jídla, je Fukui vyhlášená zejména místním krabem, nudlemi soba, suši z grilované makrely a mým favoritem: smaženým vepřovým řízkem s rýží. A k tomu všemu se přece hodí kvalitní saké.

Mikawa Shuzojo, tradice a regionalita

Sakagura byla založena v roce 1887 ve východní části města Fukui. Majitelem je již po šest generací rod Mikawů a současný ředitel, pan Kinya Mikawa, je zároveň i toji. Mikawa Shuzojo klade velký důraz na tradici a regionalitu, což je mi velmi sympatické. Jako jeden z mála producentů používají pouze rýži z vlastních polí. Vodu pumpují z pramene v hloubce 80 metrů. Narozdíl od většiny ostatních výrobců nenakupují kvasinky distribuované Japonskou spoležností pro vaření alkoholu (Brewing Society of Japan), ale spoléhají se na divoké kvasinky žijící v trámech továrny, které dodávají saké jedinečný charakter a nevypočitatelnost. Z tohoto důvodu má každý rok saké mírně odlišnou chuť. Pan Mikawa je patřičně hrdý na tradiční vybavení, které dosud užívají a které podle něj dodává saké neopakovatelný charakter.

Tradiční nástroje

Mikawa věří, že pro kvalitu saké je velmi důležitá struktura uvařené rýže. Na výrobu koji by měla být uvařená rýže tvrdá na povrchu a měkká uvnitř, aby mohla plíseň dobře prorůstat do zrna. Toho pan Mikawa nejlépe docílí pomocí zařízení zvaného wagama. Wagama je tradiční velkokapacitní konev na vodu. Přímo pod ní se rozdělá oheň a na ni se umístí koshiki – tradiční dřevěná nádoba s rýží. Koshiki má ve dně díru, kterou může procházet pára. Jakmile voda ve wagamě začne vřít, pára stoupá dírou do koshiki a rýže uvnitř se vaří. Oproti moderním kotlům, je při použití wagamy proces ohřevu delší o celou hodinu, ale právě díky pomalému zahřívání koshiki nedochází ke kondenzaci páry a následnému rozmočení rýže.

Tradiční wagama, kde se vaří rýže na saké.
V Mikawa Shuzojo jsou patřičně hrdí na wagamu, ve které vaří rýži pro celou produktovou řadu. Fotografie od Mikawa Shuzo

K lisování saké používají funu – tradiční lis z třešňového dřeva. Sládci ručně rozdělí moromi do látkových vaků, které vyrovnají v několika vrstvách do lisu. Následně je svrchu aplikován tlak a saké vytéká, zatímco usazeniny zůstávají v pytlích. Tento proces lisování trvá 3 dny.

Maibijin SanQ, netradiční saké

Maibijin je v překladu „tančící kráska“ a Mikawa Shuzojo tak pojmenovali značku svých saké. SanQ je slovní hříčka a znamená „thank you“ a je to hlavně poděkování kvasinkám, které žijí v sakaguře. Maibijin SanQ je vše jen ne běžné saké. Jedná se o junmai (pouze z rýže a vody), yamahai (více v našem článku o zákvasech), muroka (nefiltrované), nama (nepasterizované), genshu (neředěné vodou), funa-shibori (lisované ve funě) a kvašené s použitím divokých kvasinek, které volně žijí v sakaguře.

Láhev Maibijin SanQ saké.
Tančící kráska SanQ je vše jen ne obyčejné saké. Fotografie od Misaké

Základní technické parametry saké jsou: odrůda rýže Gohyankumangoku, stupeň leštění rýže 60%, SMV -16 (sladké), kyselost 6,2 (kyselé).

Barva, vůně, struktura a chuť saké

Ihned po nalití nápoje do sklenice mě překvapila výrazná žlutá barva. Ta bývá charakteristická pro saké, které nebylo filtrované aktivním uhlíkem. Už podle barvy lze usoudit, že tohle bude hutné a komplexní saké s výraznou osobností. Aroma není intenzivní, ale je příjemné. Můžete ucítit vařenou rýži, ocet, med, jogurt a náznaky lékořice a dřeva. V ústech se zdá SanQ poměrně husté a můžete ucítit jemné perlení nepasterizovaného saké. Na první dobrou vás ohromí intenzivní kyselinka. Jakoby jste kousli do zeleného jablka. Vše, co cítíte je hravost chutí yamahai a asertivní kyselost, kterou se nenápadně začne prolínat jemná sladkost a následují další vrstvy chutí. Saké má skvělý balanc. Co se týká chuťových složek, tak můžete zachytit jablka a švestky, nádech ovocného octu a jedlé kaštany, hlouběji potom rýžové víno šao-sing, kávu či ječmenný čaj.

Dojem

Řada Maibijin se vyznačuje vysokým obsahem kyselin a silným umami. Může vám připomenout méně sladké umeshu. Díky vysoké aciditě má saké poměrně čistou dochuť, což je vzhledem k jeho základním charasteritikám překvapivé. Ohřáté může chutnat jako pomelový čaj s medem. SanQ je saké s velmi silnou přítomností ihned po prvním doušku. Pokud nejste předem připraveni, může vás hodně překvapit. Čím více ho vypijete, tím se chuť zakulacuje. Je to unikát, který se liší se od většiny běžně dostupných produktů.

Zlatavá barva saké Maibijin SanQ
SanQ má krásně zlatavou barvu. Fotografie od Misaké

SanQ se hodí k těžším pokrmům s výraznější chutí, například k pečenému masu, grilovaným jídlům nebo čínské kuchyni, protože má bohatou chuť a je kyselejší. Díky jeho silnému charakteru ho lze popíjet i samotné s přáteli během celého večera. Vhodné pro každé roční období, studené v létě a teplé v zimě. SanQ, Mikawa Shuzojo! Kanpai!