OCHUTNÁVKA SAKÉ OTOKOYAMA TOKUBETSU JUNMAI KUNIYOSHI

Dnes ochutnáme legendární saké Otokoyama, které pochází z nejsevernějšího japonského ostrova. Hokkaidó je zároveň i nejméně osídleným ostrovem v Japonsku, a to překvapivě ne kvůli chladnému podnebí a velkému množství sněhu, ale kvůli relativně pozdní kolonizaci, která proběhla až ve druhé polovině 19. století.

Pohled na město Asahikawa a park Daisetsuzan
Nad Asahikawou se tyčí hory Daisetsuzan. Fotografie od Otokoyama Shuzo.

Ve vnitrozemí při severozápadním okraji přírodního parku Daisetsuzan (v překladu znamená Velké zasněžené hory) leží město Asahikawa. Zimy v Asahikawě jsou tuhé a dlouhé. Historicky nejnižší teplotu v Japonsku naměřili právě zde a bylo to -41 °C. Některé zdroje dokonce uvádějí Asahikawu jako nejchladnější japonské město. Po Sapporu je to druhé největší sídlo na Hokkaidu a proslulo místní verzí nudlí ramen, nejsevernější zoologickou zahradou v Japonsku a suchým a čistým saké.

Žirafy na sněhu v Asahiyama Zoo
Asahiyama Zoo v Asahikawě je nejsevernější zologickou zahradou v Japonsku. Fotografir od Kentaro Ohno.
Otokoyama, jedno z prvních saké na mezinárodním trhu

V Asahikawé bychom našli hned tři producenty saké. Největším z nich je Otokoyama, jejíž produkty jsou rozšířené nejenom po celém Japonsku, ale vyváží se i do 20 zahraničních zemí. Kromě toho, že to je nejznámější saké z Hokkaida v Japonsku, je to navíc jedna z prvních značek, které se podařilo prorazit v zahraničí. V Severní Americe bylo dokonce slovo Otokoyama po nějakou dobu synonymem pro saké. Otokoyama již ke konci sedmdesátých let představila rýžové víno světu a vydláždila tak ostatním výrobcům cestu na zámořské trhy. Jejich junmai daiginjo si odneslo zlatou medaili ze zahraniční soutěže již v roce 1977.

Sakagura byla založena v roce 1887, tedy krátce po kolonizaci dosud barbarského Hokkaida. Kromě samotné továrny provozuje Otokoyama od roku 1967 i třípatrové muzeum, kde v přízemí naleznete obchod s ochutnávkou, v druhém patře potom expozici historie jejich saké prezentovanou zejména na několika ukiyo-e, neboli „obrazech měnlivého světa“ a ve třetím patře se nachází kinosál a výstava nářadí, které se používá ve výrobě saké.

Název odkazuje k hoře Otokoyama v Kyótu, na které stojí svatyně zasvěcená bohu války a válečníků – Hačimanovi. Otokoyama v překladu znamená „mužská hora“ a mělo by to v nás evokovat bujaré slavnosti plné alkoholu, které pořádali samurajové před válečným tažením, aby si získali přízeň Hačimana v nadcházející bitvě.

Voda a rýže z Hokkaida

Asahikawa je město řek. Traduje se, že je jich zde celkem 167 a vede přes ně více než 750 mostů. Otokoyama používá podzemní vodu, která stéká ze zasněžených vrcholků hor Daisetsuzan. Ta má optimální vlastnosti pro výrobu suchého saké a sakagura ji štědře poskytuje veřejnosti ke konzumaci. Pramen je zpřístupněn denně od 9:00 do 17:00 a každý si může nabrat až 18 litrů vody. Rýži se Otokoyama snaží v co největší míře nakupovat od místních zemědělců.

Kuniyoshi, suché tokubetsu junmai

Etiketa této gigantické 1800 mililitrové lahve je impozantní. Zobrazuje samuraje, který připíjí pohárem Otokoyamy. Jedná se o dílo jednoho z posledních velkých mistrů ukiyo-e, Utagawy Kuniyoshiho (1798 – 1861), a zobrazuje jednoho z účastníků incidentu známého jako Pomsta 47 róninů. Podle mistra malíře bylo pojmenováno i toto tokubetsu junmai.

Saké Otokoyama Kuniyoshi tokubetsu junmai
Otokoyama tokubetsu junmai Kuniyoshi. Fotografie od Misaké

Základní specifikace saké jsou: typ junmai (bez přídavku čistého alkoholu), SMV +10 (velmi suché), odrůda rýže Miyamanishiki, stupeň leštění rýže 55%, kyseliny 1,6 (nadprůměrné), kvasinky kyokai kobo č. 901 (nepěnící), obsah alkoholu 15,5%.

Saké je bez barvy a průzračně čiré. Vůně má mírnou intenzitu a můžeme cítit sladký jogurt s rozinkami nebo zralým ovocem. Při pokojové teplotě převládá dojem velmi suchého saké s jemnou kyselinkou a krátkou zemitou dochutí. Jedná se o tak zvaný tanrei karakuchi styl, který se vyznačuje tím, že je hodně suchý a bez dochuti. Na patře můžeme rozpoznat chuť vařené rýže, náznak zelených jablek, sušeného ovoce a nakonec se krátce dostaví zemitost alkoholu.

Otokoyama tokubetsu junmai Kuniyoshi. Fotografie od Misaké

Jak může název „Chlapská hora“ napovídat, Kuniyoshi je přímočaré suché saké, které si dokážu představit v rukou samurajů v předvečer velké bitvy. Jedná se o univerzální saké, na jehož stabilitu se můžeme spolehnout za jakékoliv teploty, a proto je vhodné jak pro začátečníky, tak jako doprovod k jídlu (podobně jako Opilá Velryba od Suigei). Spolehlivě spláchne masnotu a pachuť ryb, protože je velmi suché a díky čisté chuti bez ocasu bychom těžko hledali pokrm, se kterým by bylo Kuniyoshi v konfliktu. Hodí se zejména k masu, suši nebo sašimi, tempuře ale hlavně k nudlím ramen (nejen) z Asahikawy.

OCHUTNÁVKA SAKÉ TOKUBETSU JUNMAI OD SUIGEI SHUZO

První ochutnávka saké nás zavede na jihozápad Japonska. Představím vám Tokubetsu Junmai od Suigei Shuzo. Přiznám se, že jsem po tomto saké pokukoval už několik měsíců, ale z různých důvodů jsem si nakonec pokaždé v batohu odnesl jinou lahev. Od začátku mě fascinovala velryba na etiketě a hlavně název. Kdo by nechtěl pít něco, co se jmenuje „Opilá velryba“? Před pár dny jsem konečně plejtváka z Kóči otevřel, tak se teď podívejme, co je vlastně zač.

Prefektura Kóči

Prefektura Kóči je místem, kde bych si přál právě teď být a popíjet saké. Leží na nejmenším ze čtyř hlavních japonských ostrovů – Šikoku. V celé své délce se táhne podél pobřeží Tichého oceánu, ale nalezneme zde i strmé hory tyčící se do výšek až 1500 metrů. Kóči pokrývají z 84% lesy a 7% prefektury tvoří národní parky. Ve stejnojmenném hlavním městě Kóči se nachází jeden z dvanácti původních dochovaných hradů v Japonsku, který byl postaven v roce 1611. Díky své poloze v blízkosti moře zde hraje důležitou roli rybolov a ryby a mořské plody tvoří významnou složku jídelníčku. Kóči je také známé tím, že u pobřeží lze často pozorovat velryby.

Suigei Shuzo

K velrybám odkazuje i jméno místního výrobce saké – Suigei shuzo. Suigei znamená „opilá velryba“ a název vznikl zkrácením přezdívky Yamauchiho Toyoshigeho, zdejšího feudála z 19. století, který byl známý tím, že si často a rád vypil. Sám sebe nazýval Geikai suiko, opilec v moři plném velryb.

Historie
Yamauchi Toyoshige si rád dopřál saké
Yamauchi Toyoshige, opilec v moři plném velryb

V období Edo začínali jako obchod s potravinami sušenými na slunci a v roce 1872 přešli na výrobu saké pod jménem Ishino shuzo. Tento rok udává Suigei jako datum svého založení. Jejich první prémiové saké bylo Junmai Ginjo Ginrei (1987) a nedávno přišlo i první daiginjo DAITO (2017). V roce 2018 byla uvedena do provozu moderní sakagura Tosa-gura, která je zaměřena na výrobu prémiového saké. Roční produkce dnes činí 4,500 koku (810 000 litrů).

Prvním mužem v čele společnosti je od roku 2016 Hirokuni Okura. Ten si vzal za úkol rozšířit Suigei z Japonska do celého světa a vylepšit reputaci této značky. Hirokuni vzpomíná, jak za svých školních let o prázdninách často vypomáhal u dědečka při výrobě saké. V té době se žádná slavnostní ba ani všední příležitost neobešla bez saké od Suigei. Později, když začal pracovat v potravinářském průmyslu – nejdříve jako distributor alkoholických nápojů, potom u velkého výrobce piva, tak ho překvapilo, že Suigei nepatří mimo město Kóči, kde mimochodem není jiný výrobce saké, mezi populární značky a že mnoho obchodníků a restaurací nemá zájem ho vůbec nabízet. Nespokojen s touto situací započal tažení za zvýšením popularity Suigei.

Moderní i původní výrobní prostory

Suigei nyní vaří saké ve dvou sakagurách. Původní Nagahama-gura, která funguje od roku 1872, se nachází ve městě Kóči a leží kousek od malebné pláže Katsurahama, kde je bohužel kvůli silným proudům zákaz koupání. Suigei zde vyrábí tradiční produkty ze svého portfolia jako Tokubetsu Junmai, které dnes ochutnáme, a Junmai ginjo Ginrei.

Tosa-gura je nová moderní továrna, která zahájila provoz v roce 2018. Zde se za pomoci tradičních postupů a supermoderního vybavení vyrábí Daiginjo DAITO a nejluxusnější produktová řada. Tosa-gura je vybavena nejmodernější technologií včetně leštiček na rýži a lahvovací linky, takže celý výrobní proces probíhá v jednom místě.

Saké od Suigei

Suigei bere vodu pro své saké z blízké řeky Kagami. Kagami patří dle Ministerstva životního prostředí mezi 100 nejčistších vodních zdrojů v Japonsku. V Kóči prší často a dešťová voda velmi rychle steče z příkrých hor, které z výšek 1500 metrů prudce padají k moři. Voda v místních řekách nestihne nabrat minerály a je velmi měkká. Měkká voda spolu s vyššími teplotami na jihozápadě Japonska vedou k čistému saké s osvěžující kyselinkou.

Saké od Suigei se obecně vyznačuje tím, že je suché, čisté a zároveň vrstevnaté s jemným aroma a čistou a krátkou dochutí. V Suigei pracovali toji z cechu Akitsu. Například pan Kyoji Doi působil jako vrchní sládek téměř 30 let až do roku 2013, kdy odešel do důchodu. Škola Akitsu má sídlo v nedaleké Hirošimě na ostrově Honšů. Její členové se naučili řemeslu v Nadě, která je proslulá saké z tvrdé vody. Použitím stejných postupů v Hirošimě, kde je voda spíše měkká, vzniklo saké sladší. V Kóči, které je ještě více na jihu a klima je zde ještě o něco teplejší a vlhčí, tak vzniklo bohaté a suché saké charakteristické pro tuto oblast.

Suigei Tokubetsu Junmai, saké vhodné k jídlu

Dnes tady mám Suigei Tokubetsu Junmai, které se stalo ikonickým produktem Suigei shuzo s nezaměnitelným majestátným keporkakem na etiketě. Jedná se o junmai, protože je vyrobeno pouze z rýže a vody bez přidání čistého alkoholu. Tokubetsu, znamená speciální, a toto saké je tokubetsu proto, že rýže byla omleta na 55% původní hmotnosti a to je hodnota, na základě které by šlo toto saké klasifikovat klidně jako junmai ginjo. Rýže, která byla použita, se jmenuje Akitsuho a patří mezi méně časté odrůdy.

Základní parametry Suigei Tokubetsu Junmai jsou: SMV +7 (suché), kyseliny 1,6 (nadprůměrné), amino kyseliny 1,2 (vysoký obsah), obsah alkoholu 15%, stupeň leštění rýže 55%

Láhev Suigei Tokubetsu Junmai a saké nalité ve sklenici
Suigei Tokubetsu Junmai

Ve sklenici je saké čiré a narozdíl od Maibijin SanQ bez barvy. Vůně není výrazná, zato je příjemně nasládlá, jako rýžový nákyp s banány. Suigei pro toto saké používá kvasinky Matsumoto, které produkují banánové aroma a výraznější kyselinku. Saké je velmi svěží, na začátku zaútočí chladivě osvěžující kyselinka s náznakem jahod, která záhy ustupuje chuti vařené rýže přinášející dostatek umami. Necítím téměř žádné sladké tóny. Hlouběji lze postřehnout lehký podtón feniklu a zemitost alkoholu. Dochuť je krátká a čistá, takže vás ihned nevybízí k dalšímu doušku a saké se tím stává ideálním partnerem k obědu nebo večeři.

Suigei Tokubetsu Junmai na mě působí jako velmi univerzální saké, které je skvělé jako doprovod k jídlu než aby bylo hlavní hvězdou večera. Je suché, takže si dokáže poradit i s masnějšími pokrmy. Je to junmai, takže se nebojí výrazné chuti mořských plodů a ryb. Je natolik čisté, suché a bez přetrvávající dochuti, že se nebude bít s téměř žádným jídlem. Kanpai!

Saké je čiré a bez barvy
Tokubetsu junmai od Suigei je čiré a bezbarvé, fotografie od Misaké