OCHUTNÁVKA SAKÉ TOKUBETSU JUNMAI OD SUIGEI SHUZO

První ochutnávka saké nás zavede na jihozápad Japonska. Představím vám Tokubetsu Junmai od Suigei Shuzo. Přiznám se, že jsem po tomto saké pokukoval už několik měsíců, ale z různých důvodů jsem si nakonec pokaždé v batohu odnesl jinou lahev. Od začátku mě fascinovala velryba na etiketě a hlavně název. Kdo by nechtěl pít něco, co se jmenuje „Opilá velryba“? Před pár dny jsem konečně plejtváka z Kóči otevřel, tak se teď podívejme, co je vlastně zač.

Prefektura Kóči

Prefektura Kóči je místem, kde bych si přál právě teď být a popíjet saké. Leží na nejmenším ze čtyř hlavních japonských ostrovů – Šikoku. V celé své délce se táhne podél pobřeží Tichého oceánu, ale nalezneme zde i strmé hory tyčící se do výšek až 1500 metrů. Kóči pokrývají z 84% lesy a 7% prefektury tvoří národní parky. Ve stejnojmenném hlavním městě Kóči se nachází jeden z dvanácti původních dochovaných hradů v Japonsku, který byl postaven v roce 1611. Díky své poloze v blízkosti moře zde hraje důležitou roli rybolov a ryby a mořské plody tvoří významnou složku jídelníčku. Kóči je také známé tím, že u pobřeží lze často pozorovat velryby.

Suigei Shuzo

K velrybám odkazuje i jméno místního výrobce saké – Suigei shuzo. Suigei znamená „opilá velryba“ a název vznikl zkrácením přezdívky Yamauchiho Toyoshigeho, zdejšího feudála z 19. století, který byl známý tím, že si často a rád vypil. Sám sebe nazýval Geikai suiko, opilec v moři plném velryb.

Historie
Yamauchi Toyoshige si rád dopřál saké
Yamauchi Toyoshige, opilec v moři plném velryb

V období Edo začínali jako obchod s potravinami sušenými na slunci a v roce 1872 přešli na výrobu saké pod jménem Ishino shuzo. Tento rok udává Suigei jako datum svého založení. Jejich první prémiové saké bylo Junmai Ginjo Ginrei (1987) a nedávno přišlo i první daiginjo DAITO (2017). V roce 2018 byla uvedena do provozu moderní sakagura Tosa-gura, která je zaměřena na výrobu prémiového saké. Roční produkce dnes činí 4,500 koku (810 000 litrů).

Prvním mužem v čele společnosti je od roku 2016 Hirokuni Okura. Ten si vzal za úkol rozšířit Suigei z Japonska do celého světa a vylepšit reputaci této značky. Hirokuni vzpomíná, jak za svých školních let o prázdninách často vypomáhal u dědečka při výrobě saké. V té době se žádná slavnostní ba ani všední příležitost neobešla bez saké od Suigei. Později, když začal pracovat v potravinářském průmyslu – nejdříve jako distributor alkoholických nápojů, potom u velkého výrobce piva, tak ho překvapilo, že Suigei nepatří mimo město Kóči, kde mimochodem není jiný výrobce saké, mezi populární značky a že mnoho obchodníků a restaurací nemá zájem ho vůbec nabízet. Nespokojen s touto situací započal tažení za zvýšením popularity Suigei.

Moderní i původní výrobní prostory

Suigei nyní vaří saké ve dvou sakagurách. Původní Nagahama-gura, která funguje od roku 1872, se nachází ve městě Kóči a leží kousek od malebné pláže Katsurahama, kde je bohužel kvůli silným proudům zákaz koupání. Suigei zde vyrábí tradiční produkty ze svého portfolia jako Tokubetsu Junmai, které dnes ochutnáme, a Junmai ginjo Ginrei.

Tosa-gura je nová moderní továrna, která zahájila provoz v roce 2018. Zde se za pomoci tradičních postupů a supermoderního vybavení vyrábí Daiginjo DAITO a nejluxusnější produktová řada. Tosa-gura je vybavena nejmodernější technologií včetně leštiček na rýži a lahvovací linky, takže celý výrobní proces probíhá v jednom místě.

Saké od Suigei

Suigei bere vodu pro své saké z blízké řeky Kagami. Kagami patří dle Ministerstva životního prostředí mezi 100 nejčistších vodních zdrojů v Japonsku. V Kóči prší často a dešťová voda velmi rychle steče z příkrých hor, které z výšek 1500 metrů prudce padají k moři. Voda v místních řekách nestihne nabrat minerály a je velmi měkká. Měkká voda spolu s vyššími teplotami na jihozápadě Japonska vedou k čistému saké s osvěžující kyselinkou.

Saké od Suigei se obecně vyznačuje tím, že je suché, čisté a zároveň vrstevnaté s jemným aroma a čistou a krátkou dochutí. V Suigei pracovali toji z cechu Akitsu. Například pan Kyoji Doi působil jako vrchní sládek téměř 30 let až do roku 2013, kdy odešel do důchodu. Škola Akitsu má sídlo v nedaleké Hirošimě na ostrově Honšů. Její členové se naučili řemeslu v Nadě, která je proslulá saké z tvrdé vody. Použitím stejných postupů v Hirošimě, kde je voda spíše měkká, vzniklo saké sladší. V Kóči, které je ještě více na jihu a klima je zde ještě o něco teplejší a vlhčí, tak vzniklo bohaté a suché saké charakteristické pro tuto oblast.

Suigei Tokubetsu Junmai, saké vhodné k jídlu

Dnes tady mám Suigei Tokubetsu Junmai, které se stalo ikonickým produktem Suigei shuzo s nezaměnitelným majestátným keporkakem na etiketě. Jedná se o junmai, protože je vyrobeno pouze z rýže a vody bez přidání čistého alkoholu. Tokubetsu, znamená speciální, a toto saké je tokubetsu proto, že rýže byla omleta na 55% původní hmotnosti a to je hodnota, na základě které by šlo toto saké klasifikovat klidně jako junmai ginjo. Rýže, která byla použita, se jmenuje Akitsuho a patří mezi méně časté odrůdy.

Základní parametry Suigei Tokubetsu Junmai jsou: SMV +7 (suché), kyseliny 1,6 (nadprůměrné), amino kyseliny 1,2 (vysoký obsah), obsah alkoholu 15%, stupeň leštění rýže 55%

Láhev Suigei Tokubetsu Junmai a saké nalité ve sklenici
Suigei Tokubetsu Junmai

Ve sklenici je saké čiré a narozdíl od Maibijin SanQ bez barvy. Vůně není výrazná, zato je příjemně nasládlá, jako rýžový nákyp s banány. Suigei pro toto saké používá kvasinky Matsumoto, které produkují banánové aroma a výraznější kyselinku. Saké je velmi svěží, na začátku zaútočí chladivě osvěžující kyselinka s náznakem jahod, která záhy ustupuje chuti vařené rýže přinášející dostatek umami. Necítím téměř žádné sladké tóny. Hlouběji lze postřehnout lehký podtón feniklu a zemitost alkoholu. Dochuť je krátká a čistá, takže vás ihned nevybízí k dalšímu doušku a saké se tím stává ideálním partnerem k obědu nebo večeři.

Suigei Tokubetsu Junmai na mě působí jako velmi univerzální saké, které je skvělé jako doprovod k jídlu než aby bylo hlavní hvězdou večera. Je suché, takže si dokáže poradit i s masnějšími pokrmy. Je to junmai, takže se nebojí výrazné chuti mořských plodů a ryb. Je natolik čisté, suché a bez přetrvávající dochuti, že se nebude bít s téměř žádným jídlem. Kanpai!

Saké je čiré a bez barvy
Tokubetsu junmai od Suigei je čiré a bezbarvé, fotografie od Misaké

CO JE TO SAKÉ? – STRUČNÝ ÚVOD DO SAKÉ

  • Saké existuje asi 2000 let, z toho 1000 let v podobě, v jaké ho známe dnes
  • Saké se vyrábí z rýže a vody
  • Při výrobě saké je využíván proces vícenásobného paralelního kvašení
  • Abyste si alespoň ze začátku ulehčili život, kupujte to, co má někde na lahvi výraz ginjo
Láhve saké vyrovnané v policích
Lahve saké, fotografie od atsunori kohsaki

O saké lze zapáleně vykládat dlouhé hodiny, psát tlusté bichle, točit dokumentární filmy nebo pravidelně blogovat celé dekády. Cílem mého prvního příspěvku je stručně vám odpovědět na otázku, „co je to saké“. Pokud příště nechcete jen mlčet či tiše přikyvovat, až se kamarádi v hospodě budou bavit o kvašených nápojích, pokud se nechcete obávat objednat své drahé polovičce během večeře v japonské restauraci saké, tak čtěte dál.

Saké není rýžové víno

Jak napsal jezuitský misionář Luís Fróis v Historia de Iapam, využívalo se běžně saké během mší, protože víno nešlo jednoduše do Japonska importovat. V 16. století klasifikovali Portugalci saké jako vinho a přirovnali ho tak k vínu. Nemůžeme se Portugalským misionářúm divit, protože saké se skutečně v některých aspektech vínu podobá. Pokud přehlédnu fakt, že víno je asi pětkrát kyselejší než saké, tak mají oba nápoje podobnou texturu, obsah alkoholu a běžně se konzumují s jídlem.

Podstatně se však liší ve způsobu, jakým se vyrábějí. Při výrobě vína se rozdrtí hrozny, ze kterých vznikne šťáva s přirozeným obsahem cukru. Kvasinky potom cukr zkonzumují a přemění ho na alkohol. Voilà: víno. Rýže narozdíl od hroznů cukr neobsahuje, proto je třeba nejdříve přeměnit škrob v rýži na cukry a potom cukry na alkohol. V saké komunitě se traduje, že víno dělají z 80% hrozny, zatímco saké dělají z 80% schopnosti tojiho (hlavního sládka). Znalci vína se často pídí po dobrých ročnících z určitých vinařských oblastí. Na rozdíl od vína se u saké cení konzistentní chuť. Dobrý toji dokáže příští rok vyrobit stejné saké, jaké vyrobil letos, loni či před 10 lety.

Není rýžové pivo

Encyclopedia Britannica si také položila otázku, co je saké a v 18. století definovala saké jako „rýžové pivo, které je průzračné jak víno a má lahodnou chuť“. Způsob, jakým se saké vyrábí, má skutečně mnohem blíž k vaření piva než k výrobě vína. Proto americká vláda daní saké jako pivo a Zákon o minimálním věku pro pití alkoholu z roku 1984 kupříkladu uvádí: „pod pivo spadají, lager, porter, stout, saké a další kvašené nápoje vyráběné ze sladu.“ Jenže saké se nevyrábí ze sladu, ale z koji. Navíc při výrobě saké probíhá přeměna škrobu na cukr a cukru na alkohol současně, zatímco při výrobě piva se jedná o dva po sobě následující kroky.

Ani whisky

Ranald MacDonald, jeden z prvních Američanů, kteří přijeli ve čtyřicátých letech 19. století do Japonska, dokonce přirovnal saké k whisky, přestože saké není destilát. Nehorázné.

I když se západní svět urputně snažil přirovnat saké k něčemu, co mu bylo známé, tak se to nedařilo. Saké není rýžové víno, ani rýžové pivo a už vůbec ne whisky z rýže. Saké je saké a liší se od všech ostatních alkoholických nápojů. Co to tedy je?

Kvasící moromi
Kvasící rýžová kaše (moromi), fotografie od Roger Walch
Co je to saké?

Jednou větou: saké je tradiční japonský nápoj s obsahem alkoholu kolem 15%, který se vyrábí kvašením směsi vody a rýže a její následnou filtrací.

Podívejme se podrobněji, co všechno nám ta věta říká. Saké se pije hlavně v Japonsku a jeho historie je dlouhá asi 2000 let, z toho posledních 1000 let existuje více či méně v podobě, v jaké ho známe dnes. Vstupními surovinami při výrobě saké jsou rýže, voda a v některých případech konzumní líh. Až na výjimky se na výrobu saké používají speciální odrůdy rýže. Saké rýže neboli saka-mai se od běžné stolní rýže, kterou známe z domu či restaurace, liší tím, že má větší zrno, škrob má koncentrovaný ve středu zrna v takzvaném shinpanku, obsahuje méně tuků, vitamínů a lipidů. Na druhou stranu je náročnější na pěstování, poskytuje menší výnos a je pěkně drahá. Poznámka bokem: zatímco na vařené saka-mai byste si moc nepochutnali, tak z obyčejné stolní rýže lze vyrobit lahodné saké.

Čím se saké odlišuje?

Rýže na rozdíl od šťávy z hroznového vína neobsahuje jednoduché cukry, proto ji nelze jen tak jednoduše vykvasit jako víno. Zato obsahuje spoustu škrobů, které však musíme podobně jako při výrobě piva nejdřív rozbít na jednoduché cukry. Hladové kvasinky potom tyto cukry zhltají a na oplátku nám vyprodukují alkohol, CO2, nějaké kyseliny, estery a další chemické složitosti.

Při výrobě saké se využívá takzvaného vícenásobného paralelního kvašení, při kterém probíhá přeměna škrobů na cukry a cukrů na alkohol v jedné kádi současně. O to první se postarají enzymy vyprodukované plísní koji a to druhé mají na starosti kvasinky. Jedná se o technologii, na kterou jsou lidé z branže patřičně hrdí, a proto žádné články, učebnice či kurzy od akreditovaných saké institucí neopomenou vícenásobné paralelní kvašení řádně zdůraznit. Díky této technologii, kterou můžeme nalézt pouze u saké, dosahuje obsah alkoholu po vykvašení až 20%. Jedná se o nejvyšší obsah alkoholu, jaký můžeme u kvašených nápojů najít! Aby bylo saké jemnější, dalo se v pohodě pít u jídla a bylo poživatelné pro co nejširší veřejnost, tak se ředí na zhruba 15%. A konečně, aby se mohl nápoj vůbec legálně nazývat saké, musí být nějakým způsobem přefiltrován.

Saké someliér, tzv. kikisake-shi
Junmai Ginjo, fotografie od City Foodsters
Druhy saké

Saké se podle náročnosti technického zpracování (zejména stupně leštění rýže) dělí na (vzestupně): stolní saké (futsu-shu), honjozo-shu, junmai-shu, (junmai) ginjo-shu a (junmai) daiginjo-shu. Přívlastek junmai znamená „čistě z rýže“ a říká nám, že při výrobě nebyl přidán potravinářský alkohol a že všechen alkohol vznikl pouze kvašením z rýže. Více o jednotlivých typech saké naleznete v tomto příspěvku.

Zapamatujte si, že pokud koupíte cokoli, co v názvu obsahuje výraz „ginjo„, včetně daiginjo (lepší ginjo), tak pořizujete prémiové saké. Když u obchodníka budete trvat na tom, že chcete ginjo nebo daiginjo, tak nejenže budete vypadat jako znalci saké, ale navíc si domů odnesete i vysoce kvalitní, voňavý a chutný nápoj.

Malebná továrna na saké a kvetoucí sakury.
Sakagura a kvetoucí sakury, fotografie od coniferconifer
Saké průmysl v Japonsku a ve světě

V Japonsku je v současné době aktivních 1100 – 1200 sakagura. Sakagura je továrna, kde se saké vyrábí. Po pandemii Covidu-19 jich velmi pravděpodobně část ubyde. Saké se až na výjimky vyrábí přes zimu od října do dubna, protože tradičně ho vyráběli zemědělci a rybáři, kteří v zimě neměli co na práci a potřebovali si vydělat i mimo sezónu. Vrchní sládek se nazývá toji a jeho tým tvoří pár kurabito, kteří pracují půl roku v kuse od rána do večera. Nejvíce saké se exportuje do USA, dále do Číny, Hong Kongu, Jižní Koreje a na Taiwan. Z evropských států je na 10. místě Velká Británie.

Závěrem

Doufám, že se mi podařilo na otázku „co je to saké“ uspokojivě odpovědět. S těmito informacemi si vystačíte v 99% situací týkajících se saké, na které můžete v životě narazit. 1% nechávám pro případ, že se setkáte s odborníkem či někým z oboru. Pro stručnost jsem příspěvek velmi zjednodušil. Ve skutečnosti je problematika saké daleko složitější: existují rozdílné typy a jakosti saké, různé styly servírování, používá se asi stovka odrůd saké rýže, rozdílné tvrdosti vody, složitý proces výroby koji, různé typy zákvasu a kvasinek, procesy následující po vykvašení jako pasterizace, zrání, filtrace a mnoho dalšího. Pokud se chcete dozvědět o saké více, zvu vás ke sledování mého blogu.